Lucas, cestovatel z Brazílie, strávil dva týdny jako dobrovolník na Lomboku, kde učil angličtinu. Popisuje úctu místních studentů, pohostinnost rodiny pana Jumirima a každodenní život v komunitě, kde se cítil jako doma. Sdílí své výzvy a radosti – od výuky prostřednictvím her, přes jídlo pravou rukou, až po nezapomenutelné chvíle s dětmi u moře. Jeho zkušenost ukazuje, že dobrovolnictví na Lomboku není jen o výuce, ale také o objevování nové kultury, otevřenosti a upřímném spojení s lidmi.

Jak se ti líbí učení a život na Lomboku? Jak se liší od tvé země?

Byla to úplně jiná zkušenost než ta, kterou jsem zažíval na svých cestách. Úcta, kterou chovají k učiteli, je působivá, všichni se snažili, abych se cítil jako doma, ať už jsem dělal cokoli. I když je zdejší kultura úplně odlišná od brazilské, pokud jde o náboženství a některé další zvyky, způsob, jakým lidé zacházejí s ostatními a přijímají je, je velmi podobný. Jsou opravdu přátelští a vstřícní.

Jak ses cítil jako cizinec v místní komunitě?

Zacházeli se mnou jako s opravdu důležitou osobou, oceňují vaše úsilí, že jste přijeli do jiné země učit a žít s nimi.

Je učení obtížné? Jaké jsou děti?

Neřekl bych, že je to těžké, ale rozhodně to není snadné, hehe. Zaprvé, angličtina není můj mateřský jazyk, zadruhé nejsem profesionální učitel, takže jsem musel hodně přemýšlet o tom, jak vést co nejlepší hodiny. To mě tam trochu zaměstnávalo, takže jsem musel věnovat více času než jen hodiny ve třídě. Děti byly opravdu energické! Bylo skvělé učit pomocí her, protože pak dávaly pozor a opravdu se soustředily na hru! Kromě toho jsem si znovu vysloužil velký respekt. Když jsem je požádal, aby přepsaly vše, co bylo na tabuli, odešly až poté, co mi vše ukázaly, a ani jedna z nich si nestěžovala, že to musely udělat před koncem hodiny.

Co se ti ohledně celého pobytu (ne)líbilo?

Líbila se mi svoboda, kterou jsem měl při zkoušení různých věcí ve třídě. Pan Jumirim mi vždycky říkal: „Lucasi, pokud je to pro studenty dobré, tak do toho jdi!“ Rodina, která školu provozuje a přijala mě, byla úžasná. Vždy se starali, jestli jsem v pořádku a jestli mám všechno, co potřebuji. Cítil jsem se jako doma.

Jediná věc byla, že jsem někdy končil den opravdu unavený, protože jsem učil ráno, odpoledne a opravoval domácí úkoly (pozn. redaktora: bylo to Lucasovo rozhodnutí učit všechny hodiny, určitě si mohl vybrat méně hodin! :-)). Nebyla to chyba pana Jumirima ani nic podobného, já jsem to tak chtěl, chtěl jsem do projektu dát všechno, co jsem mohl, takže to nemůžu říct, že se mi to nelíbilo, byla to součást zkušenosti :)

Zažil jsi něco bláznivého nebo neobvyklého? Jak ti chutnalo jídlo?

Večeřet téměř každý den s rodinou a jíst pravou rukou bylo opravdu něco úplně jiného, než na co jsem byl zvyklý (poznámka:  to nemusíte dělat! :-)). Miluji indonéské jídlo, ale pobyt u Jumirimovy rodiny byl jiný, protože téměř všechno, co jsme jedli, si sami vypěstovali! Jídlo bylo tedy chutné a zdravé!

Také možnost sledovat a tančit na svatbě byla skvělá! Prožil jsem s nimi úžasné chvíle, hrál si s dětmi, chodil na oběd na pláž se studenty, účastnil se místních aktivit, jako je rybaření, a vedl dlouhé a příjemné rozhovory s Jumirimem.

Doporučil bys lidem, aby šli učit na Lombok? Proč?

Určitě! Ten člověk musí pochopit, že s ním budete žít jednoduchý, ale dobrý a upřímný život. Neznám žádný jiný způsob, jak bych si mohl užít a poznat tolik z jejich kultury a každodenního života. Musíte být zvědaví a oni vám to oplatí tím, že se s vámi podělí o různé jídlo, zvyky a kulturu.

Co tě motivovalo k tomu, aby ses stal dobrovolným učitelem v Indonésii? Jak jsi na ten nápad přišel, jak jsi nás našel? 🙂

Jsem na dlouhé cestě a během ní jsem se chtěl věnovat dobrovolnické činnosti. Když jsem hledal příležitosti na WorldPackers, zaujal mě váš projekt, protože se jedná o skutečný sociální projekt, kde mohu pomáhat a snad i nějakým způsobem ovlivnit životy studentů, a zároveň se dozvědět více o indonéské kultuře.

S jakými výzvami jsi se setkal během svého působení jako učitel v Indonésii? Jak jsi se přizpůsobil místní kultuře a vzdělávacímu systému během svého působení na Lomboku?

Výzvou bylo vymyslet strategie, jak je za pouhé dva týdny naučit co nejvíc. Přizpůsobit se bylo mnohem snazší, než jsem čekal, hlavně díky tomu, jak mě přijala rodina pana Jumirima. Rozhodl jsem se pro role play a aktivní cvičení, při kterých museli přemýšlet a ne jen memorovat. Ukazovat jim, jak se zlepšují, bylo vždy dobré pro udržení jejich motivace. Jazykové problémy jsem řešil pomocí Google Translate.

Chceš ještě něco dodat?

Na každodenní modlitby jsem si musel zvyknout, protože mohou být docela hlasité. Ale život v tak těsné blízkosti odlišné kultury mě hodně změnil – stal jsem se otevřenějším a zcela jsem přehodnotil některé své představy o Indonésii a muslimském životě.

Jakou radu bys dal někomu, kdo uvažuje o tom, že se stane dobrovolným učitelem v Indonésii?

Jděte do toho! Ale buďte zvědaví a otevření, vyzkoušejte a zažijte vše, co můžete! Potkáte skvělé lidi, kteří se chtějí dozvědět více o vaší kultuře a podělit se o tu svou! Buďte zvědaví a užijte si tuto zkušenost.