Po delší době a nemalém úsilí si dobrovolníci, kteří bydlí v homestay u pana Jumirima, si budou moci dopřát klasické toalety, jaké znají z domu. Sprcha je sice pořád ve stylu alá polévání se kyblíkem ale pracujeme i na tom. One step at a time :)

Před pár dny nám tady na Lombok dorazila výpomoc – Natálka a Lukáš tady budou vyučovat angličtinu u pana Jumirima v Rinjani English Course. Zde budou připravovat mladé chlapce a dívky, co právě dokončili středoškolské vzdělání, na práci v oboru cestovní ruch a zdokonalovat jejich angličtinu tak, aby měli lepší možnost sehnat zaměstnání.

V prvních chvílích na letišti bylo již patrné, že Lombok a Bali jsou dva jiné světy. Nejen, že je tu majorita jiného vyznání, navíc Lombok není zdaleka tolik turistický. Po ubytování se přímo ve škole u našeho hostitele jsme dostali vynikající večeři, vlastně každé jejich tradiční jídlo je vynikající .

Tato holčička se jmenuje Nedisa, je to studentka od paní Intan z kurzu Intensive English Course a jak můžete sami vidět, je nesmírně šikovná. Nedisa skutečně doslova miluje vše co se týká angličtiny a jakmile má možnost, tak ji hned procvičuje doslova na komkoliv. Zde se skamarádila s milou anglickou turistkou během školního výletu na Kutu.

Letos poprvé Škola v Ráji umožnila studia na věhlasné školem Sayang Ibu třem chudým dětem – slečně Lie ze Sande a chlapcům Rajovi a Rizkimu z Kindangu. Jsou to talentované děti z chudým rodin, které by jinak na lepší vzdělání nikdy nedosáhly.

Emily se nedávno přidala ke Škole v Ráji a okamžitě se stala malou učitelskou superstar mezi dětmi zde na Lomboku. Emily, která pochází z města Cheltenham v Anglii, si právě vzala rok volna během studií Vzdělávání pro předškolské děti a rozhodla se během roku procestovat Asii a Austrálii.

Ještě jsme se nestačili ohlédnout a uplynuly další dva týdny. Dva týdny plné zážitků a nových zkušeností. Zúčastnili jsme se tradiční svatby ve vedlejší vesnici a dělali doprovod nevěstě a ženichovi na jejich tradičním pochodu vesnicí.

Před pár dny jsme dostali upozornění od našich dobrovolníků, že k nim do vesnice někdo přinesl krásnou, velkou želvu, která je teď držena v malé ohrádce u jejich domu.

Člověk si doma zemětřesení zkrátka neumí představit. Taky jsme si myslely, že se prostě roztřesou talíře na stole a ze stěny spadne několik obrázků. Jakmile jsme se ale něčeho takového staly součástí, zjistily jsme, že skutečnost je úplně jiná. Samy jsme si zažily zemětřesení,